Sienkiewicz Henryk

(05.05.1846 - 15.11.1916)

Henryk Sienkiewicz se narodil 5. května 1846 na statku svého otce, nazvaném Wola Okrzejska a zemřel 15. listopadu 1916 ve Vevey ve Švýcarsku. Pocházel z velkostatkářské šlechtické rodiny s významnou patriotickou tradicí. Jeho otec však prodal rodový statek a koupil dům ve Varšavě, kde Sienkiewicz prožil své mládí. Studoval na Hlavní škole, která byla v době jeho studií r.1869 změněna na ruskou univerzitu.
Doba jeho studií je obdobím bojovného nástupu kritické generace pozitivistů, kteří tehdy formují svůj program a stále pronikavěji zasahují svými názory do polského života. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl a brzy začal sám psát, se včlenil do pozitivistické publicistiky. Začal psát divadelní recenze, studie literárně historické, stal se pravidelným spolupracovníkem pozitivistických orgánů, jako byl Przeglad Tygodniomy, Nima a jiné. Brzy se začaly objevovat i jeho první beletristické črty, které brzy svým významem získaly převahu nad jeho novinářskou tvorbou.
Sienkiewicz si rozšiřuje obzory zahraničními cestami. Poprvé odjíždí za hranice již r.1874, kdy poznává Německo, Belgii a Paříž, ale již po dvou letech se vydává na dlouhou cestu do severní Ameriky. Žije tu romantickým životem uprostřed přírody jižní Kalifornie, baví se lovem zvěře i ryb, poznává život svých rodáků v Novém světě. I později stále cestuje, jezdí do Itálie, Řecka, Turecka, Španělska, r.1891 vyjíždí na loveckou výpravu do Afriky. Na tento z vlastní vůle kočovný způsob života působí i jeho rodinné poměry. Jeho první manželství skončilo brzkou smrtí manželky, druhé rychlým rozvodem, potřetí se Sienkiewicz žení už v pokročilém věku r.1904.
Vrcholy jeho literárního úspěchu jsou léta kolem r.1900, kdy je velmi okázale slaveno třicetiletí jeho literární činnosti. Je mu věnován statek v Oblegórku, a tak se slavný autor vrací k tradičnímu statkářskému šlechtickému životu. Roku 1905 je pak jeho domácí sláva završena největším mezinárodním uznáním, udělením Nobelovy ceny.
Vypuknutí první světové války ho pak opět zažene za hranice. Sienkiewicz se usazuje ve švýcarském městě Vevey a organizuje zde pomoc polským obětem války. Při této činnosti zde také r.1916 umírá. Při převozu jeho ostatků do vlasti přes Prahu r.1924 došlo k oživení česko-polské kulturní spolupráce.
Sienkiewiczova literární činnost plně začíná v duchu pozitivistických tendencí. Píše ostře kritické realistické obrazy ze života, ve kterých kreslí na jedné straně útočně vyhrocené obrazy bídy a zaostalosti nižších společenských vrstev, na druhé straně problematické, vnitřními rozpory zmítané postavy inteligentů, kteří by chtěli působit k nápravě. Např. novela Na zmar, Humoresky ze zápisků Worszylly, Černé obrázky nebo Črty uhlem.
Počátkem 80. let se Sienkiewicz obrátil k historii – románová trilogie z polských dějin Ohněm a mečem. Světový úspěch a Nobelovu cenu mu přinesl román Quo vadis. Jeho posledním velkým románem jsou Křižáci. Je také autorem cestopisného románu pro mládež Pouští a pralesem.